Stručná historie

 

„Hinteres Neudorf“ – tak se jmenovala Labská Stráň od roku 1467 po tři století. V 18. století poprvé písemná forma Elbeleuten (lidé na Labi), později pak Elb – leiten.

Ves Labská Stráň leží v nadmořské výšce 280 – 330 m nad vysokým pravým břehem Labe, sedm kilometrů od Děčína.

Obyvatelé Labské Stráně zde žili  z 2/3 ze zemědělství a lesnictví a jen 29,9 % z průmyslu a řemesel.

Labská Stráň patří k nemladším vesnicím, která byla založena na vykácené louce až kolem roku 1400. To potvrzuje, že ještě v 17. a 18. století nesla příjmení „Neudorf“. Labská Stráň patřila původně k panství Scharfenstein. Při dělení majetku Salhausových přešla na panství Binsdorf a s tímto, roku 1612, na panství Kaunitz a od roku 1614 na Kinských. Poté, co byl majetek zkonfiskován, byl v roce 1653 přiřčen polnímu maršálovi hraběti Johanovi von Aldringen. V majetku rodiny Clary - Aldringen zůstala Labská Stráň až do zrušení panství. Po roce 1850 přešla pod správu Tetschen. V roce 1720 je jméno obce ještě psáno Elbleiten, v roce 1781/82 je již psáno Elbleuten. Toho času měla Labská Stráň 39 domovních čísel, byla obklopena lesem, tam se těžila smůla z urostlých stromů. V roce 1833 měla obec už 59 domů se 435 obyvateli. Byl zde také vybudován hostinec. Od 16. století zde byla fara, která byla celých sto let evangelická. Matrika kostel byly v nedalekých Arnolticích. Do založení hřbitova v Labské Stráni byly pohřby v Arnolticích.

Za zmínku stojí stupňovitá vyhlídková terasa na d labským údolím, kterou dal zřídit v letech 1701 – 1711 František Karel Clary Aldringen. V protější stěně byla vyhloubena do skály grotta čtvercového půdorysu, ozdobená vysokou arkádou, která nesla kamennou divadelní masku. Tomuto nejstaršímu kompletu Českého Švýcarska se říká Belveder. V roce 1839 zde byla vybudována schodišťová přístupová cesta a divadelní maska na arkádě byla nahrazena rodovým znakem. Po výstavbě restaurace se Belveder stal cílem návštěvníků krajiny labských pískovců, ale rovněž oblíbeným místem lidových slavností, zábav a spolkových plesů obyvatel Labské Stráně a širokého okolí.

Počet domů v roce 1787 byl 39, v roce 1890 již 105 a v roce 1950 byl počet domů 102. Největší politické a sociální změny se zde projevily po odsunu Němců v roce 1945 na základě výsledků 2. světové války a Benešových dekretů.

Je jen málo domů v obce, o kterých něco víme a které dominují ve středu obce. Je bohužel pravdou, že mnoho domů bylo zbouráno hned po válce a jejich materiál byl použit na opravu domů stávajících. Podle staré kroniky do roku 1771 jezdily děti z Labské Stráně do školy v Arnolticích. Ale v tomto roce bylo dětí tolik, že se začalo vyučovat v Labské Stráni. Budova č. p. 35 (bývalá škola) se začala v obci stavět 11. 3. 1884 a 13. 8. 1885 byla podle tehdejších zvyklostí vysvěcená. Výstavba budovy stála tenkrát 16 030 zlatých. Hodiny a zvon byly zakoupeny v roce 1898. V roce 1917 byl zvon odevzdán pro válečné účely a nový zakoupen v roce 1919 za sbírky občanů za 1000 Kč. V roce 1946 navštěvovalo školu 20-25 dětí, které byly vyučovány v jednotřídce. Jistě se najdou pamětníci, kteří školu navštěvovali ještě později, a to asi do roku 1965, kdy začaly děti zase jezdit do Arnoltic. Neobjevuje se již žádná zmínka o provozu školy a jejím ukončení. Budova byla později používána jako přechodné ubytování a dá se říci, že posupně chátrala. V budově provozovala činnosti přidružená výroba JZD asi do roku 1988 a do roku 1992 Elektronika Praha. Budova se uvnitř proměnila na výrobní prostory, v kterých pracovali lidé na zabudovaných strojích. Jednalo se prakticky o výrobu zakázek pro různé podniky.

V roce 1992 je budova ve vlastnictví BMJ a majitelem veřejně obchodní společnosti je Miroslav Matouch. Nový program firmy je zaměřen na montáže pro švýcarskou firmu. Hlavním artiklem je výroba stojánků k vrtačkám. Postupně se výroba rozšiřuje i pro další firmy. Budova se průběžně opravuje a co je důležité, je snaha zachovat původní ráz. Jen v roce 2001 činily náklady 200 tisíc. Uvnitř budovy jsou vybudovány nejen prostory pro výrobu, ale i prostředí pro zaměstnance, kterých zde pracuje v průměru 10. Ve většině případů zaměstnává tato firma místní občany. Je třeba říci, že se tato firma podílí pravidelně sponzorskými příspěvky na kulturních akcích pro děti.

A tak z dávné historie zůstal jen zvon, který je uložen v půdních prostorách budovy. Bývalá škola tak plní zcela jiný účel, důležité však je, že 118 let stará budova dominuje nadále touto obcí.